Bodies Together - through not against
Imerzivní představení na téma fenoménu korporací a jejich vlivu na život jednotlivců a globálního společenství.
Jeden z několika významů pojmu korporace je ten, který říká, že několik osob-těl se propojí, aby se zformovaly do jednoho těla-osoby, sjednotily se a staly se kolektivem.
Abstraktně řečeno, BODIES TOGETHER.
Při tvorbě tohoto imerzivního představení/výpravy jsme se primárně opírali o tuto příjemně znějící myšlenku, jenž nám umožnila objevit v korporátní problematice i jistou poetiku.
Spíše než se zabývat konkrétní případovou studii, analyzovat nebo mluvit o veřejně dostupných faktech, jsme se zaměřili na otázky: Jak vnímáme vliv a dopad korporací na naše životy? Korporace jsou chápány jako právnické osoby, které mají svá práva, obdobná jako fyzické osoby. Ale co jsou to vlastně za osoby? Kdo, co stojí za spoustou korporačních skandálů? Špatní lidé v korporacích nebo špatné institucionální uspořádání?
Obecně máme tendenci mylně se domnívat, že jako jednotlivci nemáme s problematikou korporací stojících v centru úspěchu kapitalistického systému, ve kterém žijeme, nic společného. Naše životy a práce jsou však s tímto, na finanční zisk orientovaným systémem, hluboce spjaty. Víc než si často dokážeme představit, uvědomit, nebo si připustit. Korporace je sice umělá právní struktura, ale lidé, kteří se v ní angažují, ať už akcionáři, vedoucí pracovníci v ní, zaměstnanci, či my ostatní přes různé obchodní transakce, všichni máme morální a etickou odpovědnost.
7 fyzických osob, 7 performerů. 7 postav, každá se svým vlastním vhledem a urgencí se k tomuto tématu vyjádřit.
Tvůrčí tým nabízí divákům možnost společně se vydat na fiktivní výpravu do světa lidské korporace, která je zasazena do fragmentovaného prostředí. To v nás může vyvolat frustraci. Jako ochranu před ní můžete použít metodu Through, not against – samotné prostředí, ve kterém se budete pohybovat vás navádí jak si tuhle metodu osvojit.
Režie: Jaro Viňarský
Choreografie / Performeři: Sára Šimek Arnstein, Lukas Blaha, Sabina Bočková, Leonardo Gaipa, Barbora Nechanická, Johana Pocková, Matthew Rogers
Dramaturgie: Lucia Kašiarová
Světelný design: Jan Hugo Hejzlar
Hudba: Lukáš Palán
Kostýmy: Sára Šimek Arstein
Scénografie, vizuální dokumentace: Tomáš Hubinský
Foto: Vojta Brtnický, Svitlana Seleznyova
Grafika: Peter “Pyppo” Dlhopolček, Profigrafik.sk
Produkce: POCKETART - Johana Pocková, Sabina Bočková, Natálie Vacková
Recenze:
„Parta odhodlaných tvůrců se zde rozhodla v projektu Bodies Together naplno projevit pud zodpovědnosti vůči společnosti.“
…"Pro performerky a perfomery nejde o nějaké „blbnutí“ na téma, jak si u nás mnozí představují politicky vyhraněný umělecký postoj. Je to maximální citová investice, ucuknutí v momentu hlubokého soustředění, které zastaví válku na celou 1 minutu a vykoupe vás ve vzpomínkách na každou objednávku z e-shopu."
…“Málokdy se mi při sledování nějaké inscenace stalo, že by ve mně individuální výkon vyvolal takto silné a po krvi lačné emoce jako v případě gurua korporátního dobra, kazatele nového štěstí, věrozvěsta zaměstnaneckých benefitů Simona, obludně fenomenálního Lukase Blahy. Performera natolik disponovaného, že dokázal otevřít srdce, ale především nůž v kapse. Performera, kterého vedl choreograf a v tomto případě i režisér Jaro Viňarský ke své velkolepé vizi. V inscenaci Bodies Togehterspolku POCKETART přivádí do Ponce dream team, výřad individualit, třaskavý koktejl talentu, ironie, ale také autentického osobního přesvědčení a nasazení.“
Martin Macháček, 25.1.2023, MLOKI
„Objevovala se skrytá přání, pocit zklamání či ostychu, prchavost radostného okamžiku, vztahy, motivační projev a mnohé jiné. Výstupy na sebe navazovaly jako leporelo, řetězec akcí zachytitelných v měřitelném času pak propojoval refrén v podobě pohybové partitury, jež asociovala rutinu a tlak na výkon. Jednotliví performeři, určující si vlastní tempo, a to pohybem a rychlostí řeči, pauzami – chvílemi napjatého ticha, pak vytvářeli situace, ve kterých již diváci díky rozmístění v daném prostředí – nazvěme jej především výtvarnou instalací – buď automaticky byli, nebo do nich mohli vstoupit – zapojovali se nebo stranili (například společná meditace, kolektivní poslech proslovu, hromadná oslava atp.) Tanečnice Sabina Bočková například zpívala, performer Lukas Blaha se projevil jako výtečný organizátor a mluvčí, Leonardo Gaipa se skvěle zhostil role oslavence. Publikum povětšinou reagovalo pod vlivem povzbuzujících povelů nebo na základě nápodoby a během premiéry vstřícně komunitní souhry.“
Hana Strejčková, 15.12.2022, Opera+
https://operaplus.cz/bodies-together-spolu-i-sami-a-se-vsemi/
Fotografie: Vojtěch Brtnický